NÁLEPKOVÁNÍ JAKO NÁSTROJ TOTALITY A JAK SE MU BRÁNIT

Největším komunikačním nešvarem dnešní doby je takzvané nálepkování. Nálepkování je nebezpečnější formou jiného komunikačního faulu – zobecňování. Nálepkování je cíleno zejména na osoby, které nereagují na faktickou, ale na emocionální složku předávané informace. 

A protože jich je v populaci drtivá většina, jsou mainstreamové mediální kanály velmi efektivními přenašeči této komunikační choroby.  

Zatímco zobecňování je známkou neznalosti, nálepkování je rovnou známkou nastupující totality. 

Nejviditelnějším příkladem nálepkování jsou přídomky jako např.

-  Antivaxer

-  Proruský šváb / troll

-  Putinovec

-  Popírač 

-  Konspirátor / Konspirační teoretik

Poznámka: Všimněte si, že takto onálepkované skupiny jsou většinou vinny jen tím, že se ještě nepodrobily něčemu, co po nich komufašistický systém chce. Zatímco ideální ovčan vypne mozek a zapne televizi.

Cílem nálepkování je zjednodušení zprávy pro cílovou skupinu, aby se okamžitě zorientovala a vytvořila si automatickou, obvykle negativní, emocionální reakci vůči onálepkovaným. Zároveň je tím validována absence faktických důkazů. Prostě je to „proruský šváb“ a hotovo. Dokonce už jen zobecňování je pro svobodnou a demokratickou společnost zcela nepřípustné, protože je, ze své podstaty, diskriminační a lživé.

A když začnou nálepkovat média hlavního proudu a členové vlády, můžete si být jisti, že se nacházíte v totalitě. 

Totalitní režimy mají společné to, že trpí syndromem víry ten jeden jediný správný názor. Ať už je to fašismus, komunismus, nebo nacismus. 

Naopak, nálepkování ve válečném stavu posiluje bojového ducha a zorientování se v bojovém poli. Zatímco, ještě v první světové válce, jste prušáka poznali podle charakteristické helmy s vysoko čnícím kovovým hrotem na napichování grilovaných kuřat, dnešní armádní maskování činí znepřátelené strany na první pohled k nerozeznání. 

V civilním životě jakbysmet. V době globalizmu těžko poznáte proruského švába podle oblečení. A proto se klade důraz na to, jak se daná osoba projevuje – kvalitnímu novináři ČT24 k tomu však stačí jedna nebo dvě věty a hned ví, jakou nálepku má přidělit. Má totiž vynikající trénink - což mu ušetří mnoho času, který by jinak věnoval přežitku z dob minulých s názvem „investigativní žurnalistika“. Lidé s mozkem na něj stejně už dávno nekoukají a cílové skupině, která má místo mozku ideologický prejt, to stačí. Kdo by taky zaměstnával chytrého novináře s investigativní myslí v době, kdy je zapotřebí vyvolat celospolečenský válečný stav, aby se takto rozdělená společnost mohla lépe kontrolovat a její majetek rozkrást.

A jak se tedy může bytost s mozkem bránit?

Proti zobecňování existuje jednoduchá obrana - požadování konkrétního příkladu.

„V čem konkrétně...?“ nebo „Můžeš mi uvést konkrétní důkaz svého tvrzení?“, která osoby s čvachtajícím ideologickým prejtem místo mozku neskutečně sere! Na argumentaci jsou potřeba konkrétní argumenty. A z hovna bič neupleteš, respektive z prejtu bábovku neupečeš. A je po debatě. 

Odpovědí bude - v lepším případě - odkaz na některý z těch (anti)konspiračních webů s trojcifernou návštěvností, šesticiferným financováním, spravovaných šišlavými hobity s dvojciferným IQ a osmiciferným komplexem méněcennosti. Popřípadě se s vámi dotyčný rovnou odmítne dále bavit. To odkoukal od Kubka a Prymuly.

Proti nálepkám, které jsou agresivnější, ideologicky podbarvenou, formou zobecnění, použijte otázku „Jak se to konkrétně projevuje?“. Daná osoba pak použije zobecňující argument, reakci na nějž jsme si již vysvětlili. A je po debatě.