JAK BY VYPADAL IDEÁLNÍ SYSTÉM

Část první: Současná situace

Spousta lidí, zejména těch, co si nedokáží představit alternativu, bude v následujících měsících a letech tento systém bránit a zpomalovat tím jeho nevyhnutelný pád. Zejména pak osoby v profesích, které jsou na něj přímo navázány a „vyznají se v něm“. Například právníci a politici. Ti ho budou bránit zuby nehty. Protože bez něj jsou z nich obyčejní lidé, bez elitního statusu. Tito vás bodře odbydou opakováním Churchillova citátu, že „demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli“ a přiblble se u toho budou uculovat jako Zeman, jehož verze 1.0 ho tak ráda citovala a zhypnotizovaná masa jen uznale přikyvovala. 

Tak předně, ve skutečné demokracii (z řečtiny demos kratein = vláda lidu) se lid nebojí své vlády, ale vláda se bojí svého lidu. Karel Kryl tomu říkal „demokratura“, což asi nejlépe vystihovalo to, co zde Vašek flaška a jeho sebranka smetánky estébáky řízené Charty 77 zavedli. Demokratura z divokých let devadesátých byla - po krátkém období klidu - v roce 2004, nahrazena mnohem efektivnější centralizovanou diktaturou socialistického spolku jménem EU, která, v posledních dvou letech, přešla v tyranii a chaos pod vládou farmaceutických gigantů a jejich vládních loutek, které dovolily naprosté bezostyšné rozkradení veřejných financí pod „rouškou“ ochrany veřejného zdraví na základě největšího podvodu, v nám známých dějinách lidstva, jménem Covid-19. Elitní jelita pospíchala, protože věděla, že se jim jejich systém hroutí. Zcela jasně jim to ukázala jejich technologie Looking Glass. Konkrétně to, že cokoli udělají po roce 2012 nebude mít vliv na konečný výsledek - a tím je naprosté probuzení lidstva. 

Jistě si pamatujete tu mediální kampaň z roku 2011, kdy se nám to snažili prezentovat jako konec Mayského kalendáře a tudíž i konec světa. Přičemž věděli, že to byl počátek konce JEJICH světa. Snažili se to všemožně zkorigovat a napravit, ale už mají pod kontrolou jen to, co udělají oni. To, co uděláme my – naši reakci – již dávno pod kontrolou nemají. 

Velký reset proběhne. Nevyhnutelně. Ale jim se to líbit nebude. 

Tím, že se v posledních dvou a půl letech snaží překotnou rychlostí změnit systém (dříve, než se probudí spící ovčí většina) na WHO centrálně řízenou celosvětovou tyranii, způsobuje, že namísto po desítky let ověřené strategie pozvolného vaření žáby, musí žábu házet do horkého oleje. Namísto pomalého promyšleného tahání karet rozjeli pekelně rychlý mariáš, kde tahají i několik karet najednou. 

Ale čím rychleji hrají karty za sebou, tím pravděpodobněji probudí i tu nejtupější žábu z pražského korporátu, které, k dvacetitisícové hypotéce, ještě přibyly tři vakcíny neznámého obsahu v paži, protože jí bylo vyhrožováno, že by jinak mohla přijít o práci, aby vzápětí tato hrozba přestala platit, protože ji bylo zapotřebí přeorientovat na záchranu země v barvách rodiny Rothschild a vakcinace pozbyla závažnosti. V hraní ukrajinské karty udělala jelita obrovskou chybu, což znamená jediné – na Ukrajině jí šlo o všechno. 

Proto potřebovala zcela přesunout pozornost tupé masy na problém, který byl pro ní životně důležitý. V pomyslném kasinu tak úplně odešla od stolu, kde se hrály covidové karty a přešla k ukrajinskému stolu. Protože věděla, že by se jí těžko vracelo k covidovému stolu, zkusila stůl opičí, ale ten je fakt už jen pro opice. Protože lidé, kteří byli obelháni třemi dávkami, mezitím zjistili nejen to, že pozbyli status nadčlověka, ale i to, že jediný, komu tady začíná být blbě, jsou oni. Proto se nám jelita pokusí vnutit další pandemii silou (má pro to pandemické zákony po celém světě), ale protitlak bude tak obrovský, že to neustojí a oni to vědí. 

Tento systém se v létě možná udrží pouze za pomoci zatajování skutečné míry inflace a parciálního rezervního systému, který financuje neustále rostoucí a dávno nesplatitelné veřejné dluhy.

A jak by mohl vypadat funkční a skvěle prosperující systém, si povíme ve druhé části.

Část druhá: Systém budoucnosti - mikroúroveň

Až tento systém padne, budeme muset řešit nový systém. Tzv. „bílé klobouky“ už svůj plán mají, ale ten se jistě týká zejména finančního systému, nikoli celospolečenského uspořádání. 

Abychom mohli něco změnit, musíme si nejdříve nadefinovat, co se nám na současném stavu nelíbí a co už nechceme, abychom mohli nastavit, co chceme. Dá se předpokládat všeobecná shoda na tom, že nechceme:

-  tyranii z pozice moci

-  rozkrádání našich vlastních peněz, které sypeme jako šrot prasatům do koryta

-  korupci ve všech sférách našeho života

-  platit na ty, co nepřispívají, přestože jsou zdraví

-  nebýt schopni rozhodnout, co platíme ze svých daní

-  platit si „zastupitele“, kteří nezastupují naše zájmy

-  prázdné politické kecy, sloužící k manipulaci mas za účelem zvolení do úřadu

-  tajné konspirační spolky

-  mediální lži a manipulaci a vyvolávání umělých problémů za účelem vytvoření celospolečenského napětí s cílem rozdělení populace do malých celků pro její lehčí ovládnutí dle hesla „rozděl a (o)panuj“

-  zfalšované volby

-  nekvalitní potraviny a jedovatou vodu

-  umělé řízení klimatu za pomoci chemických postřiků z letadel

-  vakcíny, vyvolávající ty samé symptomy a choroby, proti kterým jsou údajně určeny

-  sterilizaci populace, či její cílenou redukci

-  čínský systém sociálního kreditu a odebírání lidských práv na základě pro systém nevhodného chování

-  čip v těle jako upgrade čínského systému sociálního kreditu 

-  atd…

A teď k věci.

Jak zcela legálně zajistíte, aby se vás vaši volení zástupci báli a pracovali ve vašem zájmu a plnili své sliby? Že to nejde? Ale jděte!

Představte si systém malých komunitních celků. Komunitu definujme jako celek o takové velikosti, kde existuje alespoň teoretická možnost, aby se všichni navzájem znali a věděli, co kdo v dané komunitě umí a čím může přispět. Neexistují centrální politické strany, ani centralizované územní celky nad velikost komunitního celku. O způsobu utváření větších celků si řekneme později. Každá komunita má své volené zastupitele, pracující výlučně pro danou komunitu a s prostředky – finančními i nefinančními – vybranými v dané komunitě. Každý v komunitě přispívá buď platidlem, kterým nemusí být zrovna peníze, nebo svými dovednostmi, k jejímu rozvoji. Člen komunity vždy ví, kam jeho peníze jdou a na co je vyvíjeno jeho úsilí. Pokud komunita nefunguje, tj. nemá správné vedení, či obsahuje parazity, kteří nepřispívají svým dílem, přestože fyzicky mohou, pak má každý člen možnost komunitu opustit a přestěhovat se do komunity jiné, pokud o něj tato bude mít zájem, na základě jeho schopností a jasně deklarovaného zájmu přispět k jejímu rozvoji. 

Nejlépe vedené komunity tak mají nejvíce schopných členů, nejlepší infrastrukturu a kvalitu života a samozřejmě i nejvíce vygenerovaných zdrojů a prostředků směny. 

Nejlepší komunity však nemají nezbytně nejvíce obyvatel. To, jak se komunitě daří, závisí totiž na tom, jak je každý její člen ochotný přijmout svou roli na základě jeho dovedností a schopností. Ti, kteří mají ambice nad rámec svých schopností, ty komunita - dříve, či později - stejně vyloučí. Pak se mohou přestěhovat do jiné, ale pokud je tato nepřijme, pak budou okolnostmi donuceni svou roli přijmout a začít se vnímat realisticky. 

Každý zastupitel lidu, aby byl zvolen, musí prezentovat jasý cíl, kterého chce dosáhnout a vizi, kam chce komunitu posunout a při zvolení veřejně slíbit, že podnikne veškeré úsilí, aby tohoto cíle a vize dosáhl. 

Existují pouze komunitní zastupitelé. Pravidlem totiž je, že komunitní zastupitel je členem dané komunity a bydlí v ní. Každý ví, kde zastupitel bydlí. Dobrý zastupitel nepotřebuje ochranku, protože je komunitou veleben a může být nekonečně krát zvolen. Špatný zastupitel raději odstoupí včas, protože mu hrozí, že eskalace hněvu členů komunity přeroste v jeho fyzické odstranění.

Na obchod, mezikomunitní vztahy a tvorbu větších celků se podíváme v další části.

Část třetí: Princip posloupnosti kruhů a tvorba větších uskupení

V předchozí části jsme nastínili komunity a základy jejich fungování. Řekli jsme si, komunitu definujme jako celek o takové velikosti, kde existuje alespoň teoretická možnost, aby se všichni navzájem znali a věděli, co kdo v dané komunitě umí a čím může přispět. Komunita jako taková má své vedení za pomoci volených zastupitelů, koordinátorů, nebo, chcete-li, správců, kteří jsou členy komunity a bydlí v ní. 

Členové komunity mají morální závazky vůči komunitě a jejímu rozvoji, ale jsou svobodnými bytostmi. Komunita má své vlastní komunitní právo, které je na jejím území nade všechny federální zákony. 

Komunitní systém vychází z principu kruhů. Jde o posloupnost priorit. 

Nejmenším kruhem je jedincova rodina. Ta má vždy prioritu co do zajištění a pomoci. Dalším kruhem jsou přátelé jedince. Pak komunita, ve které jedinec žije. Dalším kruhem je vlast, která je federativním uspořádáním komunit. Pak země podstatou spřízněné, což jsou například slovanské země. Dále pak země směnou spřízněné. 

Princip kruhů je tak opakem liberalismu, který, na základě svých přirozeně dysfunkčních falešných priorit, které ignorují vnitřní kruhy a dívají se na svět globálně - zvenku dovnitř - rozkládají morální hodnoty a komunitu a přinášejí globalismus. 

Liberalismus toho dosahuje tím, že skrze média – sociální a mainstreamová - odvrací pozornost od problémů vnitřních kruhů a prioritizuje problémy cizí, které se nás netýkají. A tak mladí liberálové s vervou demonstrují za Tibet, proti hladomoru v Africe a proti igelitovým pytlíkům v oceánu, ale své prarodiče navštíví jednou za půl roku. Neuvědomují si, že tyto problémy jsou globalismem a liberalismem přímo způsobeny. 

A aby byly vytvořeny funkční komunity, musí být nejdříve zlikvidován liberalismus, který je morálně rozkládá svým zvrhlým pojetím hodnot a priorit. 

Na základě principu posloupnosti kruhů probíhá i směna. Mezi jednotlivými komunitami probíhá živá směna zboží a služeb, přičemž například kvalitní řemeslník musí dát přednost komunitní poptávce, než nabídne své služby mimo komunitu. Dokud všichni komunitní zedníci nedostavěli komunitní mateřskou školku nemohou jít pracovat mimo ní. 

Komunity spolu mohou utvářet větší federativní celky, přičemž platí, že v žádném případě nesmí dojít k centralizaci jejich vedení!!! To znamená, že správce / zastupitel / koordinátor (je jedno, jak ho budeme nazývat) nemá nadřazený orgán co do jeho komunity.

Jakýkoli náznak centralizace popírá posloupnost kruhů a vede k rozkladu komunitního systému! 

Příklad? Podívejte se na současný systém politických stran – všechny strany jsou centralizované a centrálně řízené, tudíž zcela zneužitelné (a zneužité) k pro komunitu likvidačním cílům liberalismu a globalismu. Jakmile se objeví strana, která nemá centrální řízení, všechny centrálně řízené strany, reprezentující současný systém, se ji snaží zlikvidovat, protože představuje absolutní nebezpečí pro globalistické loutkovodiče centralizovaných stran. Protože představují největší ohrožení liberalismu a globalismu – komunitní systém na principu posloupnosti kruhů. 

Takže federativní celek, říkejme mu třeba vlast, je společenství spřízněných nezávislých komunit. Každá komunita si deleguje své v ní žijící delegáty do federálního shromáždění. Funkce delegáta je čestnou funkcí, delegát je placen komunitou a zastupuje její zájmy. Správce komunity je vždy delegátem. Shromáždění delegátů se zabývá problémy vnitřními, jako jsou například spory mezi komunitami, správou společných zdrojů federace, na které přispívají jednotlivé komunity – armáda, mezikomunitní infrastruktura, apod. 

A problémy vnějšími, jako je obchod mezi federativními celky, spory mezi vlastními komunitami sousedícími s cizí federací, apod. Federální shromáždění nemá vůbec žádnou zákonodárnou moc týkající se fungování komunity. Ta má svá vlastní zvyková pravidla a zákony.