VĚDECKÝ KONSENSUS ANEB JAK FUNGUJE ROCKEFELLEROVSKÁ VĚDA

Chcete zjistit, jak funguje rockefellerovská a rothschildovská věda?

Všimli jste si, že když novinář, politik, nebo „vědec“, neumí rozumně odpovědět na zjevný rozpor mezi pozorovatelnou realitou a mainstreamovou fikcí, použije formulky „jde o vědecký konsensus“? Tím vás taktně vyzývá, abyste se v tom dále nerýpali, protože mu dochází dech.

Pojďme se podívat na definici termínu VĚDECKÝ KONSENSUS na Wikipedii.

Vědecký konsenzus je rozsáhlá shoda mezi odborníky o tom, co je ve vědě nejmodernější: promyšlená odpověď na otázku, která je diskutována na pevném základě vysoce kvalitních důkazů, přijatá platnost hypotézy nebo teorie. Konsenzus nelze zaměňovat s dogmatem, protože konsenzus se může změnit nebo může být zrušen, pokud se objeví nové, důležité poznatky. Skutečnost, že existuje vědecká shoda, však není zárukou pravdivosti současného stavu vědy. (…) Existují však také případy doloženého konsenzu. To je například důležité pro politická nebo právní rozhodnutí i pro veřejnost a pro odborníky, kteří uvádí výsledky vědy do praxe nebo je musí aplikovat, například v medicíně. 

Aby bylo možné hovořit o vědeckém konsensu, není zpravidla nutné, aby všichni vědci v oboru souhlasili nebo alespoň neprotiřečili. V závislosti na oblasti a účelu, pro který je shoda stanovena, může stačit většinový názor (…) Konsensus se dosahuje prostřednictvím komunikace na konferencích, procesem publikací a tzv. peer review procesem (replikace, reprodukovatelnost výsledků jinými, a vzájemného hodnocení) (…) Na publikace a ocenění, které neprošly tímto procesem, se ve vědeckých a univerzitních kruzích dívá s nedůvěrou. 😅

Tak dobře. Takže rozsáhlá shoda pro kterou „není zpravidla nutné, aby všichni vědci v oboru souhlasili“, protože „může stačit většinový názor“, kterého se dosahuje prostřednictvím komunikace na konferencích a formou já na bráchu, brácha na mne (čemuž se vznešeně říká peer-review proces – autor má rozsáhlé zkušenosti s tím, jak fungují akademické kruhy).

A o tom je celá virologie. Když se reportér zeptal laureáta Nobelovy ceny z roku 1975 a virologa na otázku „co to je izolování a purifikace virové částice“, nebyl schopen odpovědět, silně znejistěl, urazil se a arogantně ho odkázal na učebnici. Jakoby nějaká učebnice virologie existovala :-D Záznam tohoto vtipného rozhovoru je zde.

O vědě totiž virologie není. Je o vědeckém konsenzu. Ten probíhá tak, že banda systémové granty sosajících nabubřelých nevzdělaných dědků požírá chlebíčky a chlastá šampaňské, přičemž si připraví prezentaci, ve které každý „analyzuje“ předem daný nesmyslný postulát – v tomto případě existenci viru jako patogenu - z jiného úhlu, aby se na konci všichni vzájemně poplácali po zádech a řekli si, jací jsou pašáci. 

Kdyby to některý z dědků napadl, vážně tím ohrožuje nejen příští akci požírání chlebíčků a chlastání šampaňského, ale i rockefellerovské granty a trvalý stabilní příjem parazita společnosti.