KOLEKTIVISMUS? NASRAT!

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Někteří lidé mají tendenci obhajovat, či dokonce velebit, kolektivismus. Pod ten spadají všechny formy socialismu a jeho akcelerovaná varianta - komunismus.

Než budete moci sdílet bohatství, musíte bohatství vytvořit.

A k tvorbě bohatství je zapotřebí motivace, pracovitost, kreativita a potřebné schopnosti.

Kolektivismus nutí ty schopné, aby sdíleli produkty svých schopností s těmi neschopnými. A neschopní se vezou. Což schopné jednak okrádá o majetek a druhak je to demotivuje od produktivní práce. 

Zdravá společnost se postará o své děti, zdravotně postižené a o své důchodce. Ale neschopní se v ní nemají tak dobře, jako schopní.

Kolektivismus přináší demoralizovanou společnost a její nevyhnutelný rozvrat. Vidíme to na EU, která pozitivně diskriminuje a všemožně tlačí neschopné. Dotacemi, inkluzí a veškerou svou bolševickou agendou. A viděli jsme to i před listopadem, kdy hlavní heslo lidu bylo "kdo nekrade, okrádá svou rodinu". 

Kolektivismus, ve své kulminační fázi, nevyhnutelně přináší i omezenost produkce, protože schopná část společnosti je natolik demoralizována a odrazena všemožnou zločinnou rovnostářskou byrokracií od tvorby vlastní produkce, že na trhu začnou chybět dokonce i základní produkty. 

A to je moment, ve kterém se kolektivismus rozpadne.

Nostalgie ohledně kolektivismu, či dokonce touha v něm žít, je jen touhou naivního otroka, neschopného vzít svůj život do vlastních rukou.

„Nelze dost často opakovat – nebo se aspoň dost často neopakuje – že v kolektivismu není nic demokratického, nýbrž že naopak dává tyranské menšině takovou moc, o jaké se ani španělským inkvizitorům nesnilo.“

—George Orwell, recenze na Cestu do otroctví, 1944

"Historická zkušenost socialistických zemí smutně ukázala, že kolektivismus neodstraňuje odcizení, ale naopak je prohlubuje, protože k němu přidává nedostatek základních potřeb a hospodářské výkonnosti."

—Jan Pavel II, Centesimus annus, 1991